Tova vždycky věděl*a, že nechce děti. Ženský rod přiřknutý po narození vnímal*a většinou jako nepříjemný a na obtíž. Když se v rodině objevila rakovina, nechal*a si odstranit dělohu. Přišla okamžitá úleva. Totéž v případě prsou. Tetování jsou pro Tovu vyjádřením genderu a připomínkou výjimečných chvil, na které nechce zapomenout.
Máš oholenou hlavu, žádná prsa a spoustu tetovaní. To není úplně běžnej vzhled...
Necítím se být ženou, jak mě označili po narození. Nejsem žena, nenaplňuju představu o ženě v současné společnosti. Stejně tak nemůžu vystát, když mě pohlíží lidi berou jenom z té maskulinní stránky, občas se prezentuju velmi žensky, nosím šaty, make-up a tak.
Už asi od pěti let jsem chtěl*a být víc klučičí, ale ne doopravdy klukem. Osobně jsem nikdy neměl*a problém se svým tělem, na rozdíl od většiny transgender lidí a jejich příběhů. Byl*a jsem se svým tělem spokojený*á, jenom mi něco úplně nesedělo. Moje výchova byla naštěstí genderově neutrální, takže jsem mohl*a nosit, co jsem chtěl*a. To trochu pomohlo, ale ne úplně, protože jsem tak stejně nezjistil*a, že jsem nebinární nebo transK tomu jsem dospěl*a teprve před 4 lety, a také jsem objevila, že pro to, jak se cítím, existuje slovo.
Nakreslím ti to:
Jsou dva binární gendery holka / kluk.Nebinární můžou být kdekoliv mezi tím nebo i mimo. Necítím se být ani klukem ani holkou, nikde mezi tím ani kombinací obou. Vždycky říkám, že můj gender se vznáší někde kolem, ale cítím jeho přítomnost.
Takže jsi se přece jen narodil*a ve "správném těle?"
Pro některé z nás to nikdy nebylo jako narodit se ve špatném těle. A to bych rád*a zdůraznil*a i za binární trans lidi. Spíš je to tak, že naše tělo nevypadá úplně tak, jak jsme si ho představovaly*i. Často ho chceme změnit jen částečně, abychom se cítily*i být víc ve své kůži. Vlastně je nevhodné říkat, že se někdo narodil ve špatném těle. Nemusíme ho nenávidět ani nemusí být špatné.
Existuje termín dysmorfie, který se používá pro cisgender lidi. Například ženu po porodu označenou jako ženu, které se nelíbí její prsa a proto si, řekněme, nechá udělat prsa nová a cítí se lépe.
Se slovem dysforie se setkáme v souvislosti s trans lidmi a znamená to, že ten člověk má pocit, jakoby k němu některá část jeho těla vůbec nepatřila.
Miloval*a jsem svá prsa.
Co tě teda nakonec přimělo se pro operaci rozhodnout?
Máme v rodině rakovinu, takže pro mě bylo o hodně snazší nechat si odstranit prsa a dělohu. Už od sedmi let jsem věděl*a, že nechci mít děti. Vlastně jsem si vždycky chtěl*a nechat odstranit dělohu. Nechtěl*a jsem to mít uvnitř sebe. Taky protože jsem trans a nechci mít menstruaci.
Miloval*a jsem svá prsa. Miloval*a jsem to, jak vypadají na těle a jakou mi dělají postavu. Ale čím víc jsem té tkáně nechala odstranit, tím je to pro mě bezpečnější.
Cítil*a jsi potom nějakou změnu?
Naprostou úlevu! Byl to nejlepší pocit když jsem se probudil*a po hysterektomii (odstranění dělohy). Pořád ale mám vaječníky, sice je u nich také riziko rakoviny, ale nechci brát hormony nebo léky testované na zvířatech.
Byla to okamžitá úleva. Taky když mi odstranili prsa, měl*a jsem z toho dobrý pocit. Míval*a jsem kvůli nim nepřetržité bolesti zad, kříže a krční páteře.
Od té doby co jsem zjistil*a, že jsem nebinární, přidal*a jsem se k neziskovce a dobrovolníkům v organizaci TransAkcija v Lublani.
Takže potkáváš lidi, co se cítí stejně
Ano, ale Lublaň je malé město, takže spousta trans lidí žije spíše na jeho okraji nebo někde na vesnici. Ne každému je to příjemné, ať už kvůli sobě nebo kvůli občasným narážkám od pobožných nebo netolerantních lidí a rodin. Někdy to může to být i nebezpečné.
Někteří trans lidé si na příklad nemůžou dovolit operaci. Já měl*a štěstí, protože nechci brát hormony, takže to pro mě bylo mnohem jednodušší.
Věříš v duši a reinkarnaci?
Ne. Tohle tady bylo vždycky. Běloši nevynalezli gender. V mnoha kulturách znají víc než jen dvě pohlaví, dalo by se vlastně říct, že kolonizace tohle všechno smazala a zjednodušila dělení pohlaví na základní dvě.
Bohužel je to tak, že bělošská kultura potlačila všechno to, co jí není vlastní a přitom to tady vždycky bylo, především u jiných kultur. Například „Hijra“ v Indii – dítě, které je po porodu označeno jako kluk, v naší společnosti by ho označili jako trans ženu. U takových dětí se věří, že jsou požehnány a nosí štěstí. Žijí však na okraji společnosti.
Původní americké kmeny zase znají „dvě duše“ (two-spirit). Tyhle vlivy samozřejmě pronikají i do hudby a celé kultury.
Máš nějaké tetování, které souvisí s trans tématem?
Měl*a jsem problém se slovem queer, protože mě přitahují převážně cis muži. Nikdy jsem se s tím tak úplně neidentifikoval*a, takže jsem si to vytetoval*a jen abych si na to zvykl*a.
Tady tohle je na podporu mých sester! Píše se na něm „Nejen sestry“ a je pro mě hodně důležitý. Nechal*a jsem si ho vytetovat po tom, co se se mnou rozešla přítelkyně. Znamená: respektuj, ochraňuj a vždy podporuj trans ženy, ať se děje, co se děje. Vegan tetování mám, protože jsem už 10 let vegan*ka a nikdy to nehodlám měnit.
Necháš si potetovat hrudník?
Chtěl*a jsem tetování hrudníku, ale nakonec jsem si nechal*a vytetovat autogram, který jsem dostal*a od trans zpěvačky Laury Jane Grace z Against me! Tak jsem si začal*a sbírat spíš menší věci.
Přemýšlel*a jsi o tetování, které by zakrylo ty jizvy?
Ne, jizvy se mi líbí, asi je nikdy nepřetetuju jen kvůli tomu, jak vypadají, jedině kvůli designu tetování.
Jak jsi vlastně prožíval*a bolest během tetování, když jsi měl*a nepřetržité bolesti zad a páteře?
Ze začátku jsem tu bolest necítil*a vůbec.
Moje tetování sice vyjadřují a mají transgender téma, ale určitě nevyjadřují to, jak se ohledně svého genderu opravdu cítím. Mám jich hodně, protože si chci některé jedinečné momenty zapamatovat, ale mám i další tetování z jiných důvodů.
Follow Tova
Dík, že čtete / koukáte.